Největší zázrak? EUCHARISTIE!

Vážení čtenáři, chtěla bych vám vyprávět jeden příběh. Tento příběh můžeme prožívat vždy, když vstoupíme do kostela, a hlavně tehdy, když se zúčastníme mše svaté. Ten příběh je o EUCHARISTII a v hlavní roli jsme my, tedy přesněji řečeno já, ty, každý z nás osobně a ... JEŽÍŠ.

Pokoušela jsem se tento příběh napsat už několikrát - inspirací mi k tomu byla hlavně kniha P. Eliase Velly - Síla eucharistie, ale až po zhlédnutí filmu Największy z cudów na Youtube (ráda ho i koupím, když zjistím kde J), jsem si řekla, že ten základ už snad budu moci předat, a zbytek už si prožijete každý z vás.

Takže se vrátíme k příběhu - jak jsem napsala výše, hlavní postavou jsem já, ty... a Ježíš. Četla jsem, že největším darem, který nám dal Pán Ježíš, je DAR EUCHARISTIE. Je to to nejcennější, co nám tu zanechal. Takže bychom se měli na něj náležitě připravit.

Pokud už to je zhruba měsíc, co jsme byli při svaté zpovědi, měli bychom se jít vyzpovídat Bohu ze svých hříchů. Píšu záměrně Bohu nebo chcete-li Ježíši, protože ten nás ve zpovědnici poslouchá prostřednictvím kněze, ten je s námi ve zpovědnici, a řeči jako: "No, já nevím, co bych měl/a tomu knězi říkat, vždyť co si o mě pomyslí..." apod. jsou opravdu scestné.

Je bohužel pravda a slyšela jsem to i z vyprávění a je to zobrazené i ve výše zmíněném filmu, že před zpovědnicí na náš čeká pokušitel - ďábel, který i v tuto chvíli se nás ještě snaží pokoušet, napíná všechny síly k tomu, abychom se s Bohem nesmířili, a tak nepřijali jeho odpuštění a milosrdenství z odpuštění plynoucí. Člověka z toho až mrazí, jak moc se ten zlý snaží nás odvést od Boha i před zpovědnicí... Pokud se ale soustředíme, začneme se modlit např. ke svému andělu strážnému nebo přímo k Panně Marii či samotnému Bohu, tak ti nás v tomto boji samotné nenechají a k usmíření nakonec můžeme dojít, pokud se vyzpovídáme a svých hříchů litujeme opravdu z lásky k Bohu, ne z možnosti trestu (to je pak lítost nedokonalá, bohužel).

Co když jsem ale byl/a při svaté zpovědi nedávno a k další se nechystám? Pak stačí přijít na mši svatou hlavně včas, ne na poslední chvíli, a v tichosti se na ni připravit. Pak při úkonu kajícnosti, který je na začátku každé mše svaté vyznat v tichosti Bohu všechny své hříchy, kterých jsem si vědom/a, a upřímně jich litovat. Pak už jsem zcela připravena na zázrak Boží. Je důležité se soustředit na všechny části mše svaté, ale nejvíc na čtení a Evangelium - Slovo Boží. I když už jsme možná ten text slyšeli několikrát a možná ho známe nazpaměť, mám ho poslouchat, jako by byl určen jen mě a jen pro tuto chvíli - BŮH KE MNĚ MLUVÍ a já bych ho měl/a poslouchat. Samozřejmě, že i kázání neboli promluva kněze je určena jen mě a ne někomu vedle, nebo sousedce. Slyšela jsem velmi výmluvný příběh... Jednou přišla do sakristie za knězem jedna paní a řekla mu: "Pane faráři, dnes jste měl krásné kázání. Ta moje sousedka, ta by ho měla slyšet." A kněz vykulil oči a zvýšeným hlasem jí odpověděl: "Ženská, vám to bylo určeno, vy jste to měla slyšet!" No v její kůži bych být nechtěla, ale od té doby vím, že všechno to Slovo Boží i to kázání je určeno v tu chvíli jen mě, tobě, každému z nás osobně...

A teď přijde ta nejdůležitější část příběhu - nesení darů a proměňování. Máš nějaké trápení? Je někdo ve tvém okolí nemocný? Nebo se zatoulal do party, která není moc podle tvého gusta? Nebo nemáš práci? Nebo tě trápí jiný problém? Pak právě nastává ta část mše svaté, kdy to můžeš všechno - spolu s obětními dary - chlebem a vínem - odevzdat Bohu. Jak úžasný pocit to je.

"Všechno trápení a starosti, všechny radosti, všechny lidi, které mám rád/a, Bože, odevzdávám Tobě." A na oltáři? Co se s tím stane? Ježíš toto všechno vezme... a promění. Ano, záměrně opět říkám Ježíš, protože v tu chvíli tam opět nevidím kněze, ale Ježíše. Ježíš dal tu moc kněžím, aby proměňovali chleba a víno v Jeho Tělo a Krev, ale ve skutečnosti je Ježíš v tuto chvíli nejvíc přítomen v postavě kněze. Vždyť to říká: "Vezměte a jezte, toto je MOJE TĚLO... vezměte a pijte, toto je MOJE KREV...". V tu chvíli sám Ježíš Kristus proměňuje chleba a víno a všechno to, co jsem mu odevzdala/a tak, jak On sám to chce, podle Jeho vůle.

Při každé mši se Ježíš za nás znovu a znovu obětuje tak, jak tehdy na Golgotě na kříži, dává své Tělo a vylévá svou Krev i za mé hříchy, i za mě osobně, a přitom všechno to, co jsem mu obětoval/a, proměňuje. A pokud se mu zcela otevřu, pak promění i mé srdce. A pokud ho pak přijmu v Nejsvětější Svátosti, pak vstoupí a zcela mé srdce naplní - jen stačí se zříct všeho zlého, co v něm je. Ježíš chce vstoupit, stále tluče na dveře mého srdce, jen stačí POZVAT HO DÁL. Po přijímání samozřejmě je důležité Bohu, Ježíši poděkovat a chválit ho. Chválení Boha totiž ďáblovi ubližuje nejvíce a opravdu ho nemá rád. Tak do toho, vstupte se mnou do tohoto příběhu. Pojďte každý z vás poznat ZÁZRAK EUCHARISTIE tak, jak nám ho Ježíš zanechal... Nechte se vést, otevřete svá srdce Ježíši a PUSŤTE HO DÁL. On chce vstoupit a PROMĚNIT i tvůj život... Neříkám, že bude bez bolesti, bez trápení, ale pokud toto všechno odevzdáte Bohu, pak ten život bude NAPLNĚNÝ a žitý s Bohem. S někým, který Vás NIKDY neopustí a radši vás vezme do náruče, pokud se ocitnete na svízelné cestě než by vás měl opustit. ON JE TU TOTIŽ VŽDY PRO KAŽDÉHO Z NÁS! I pro TEBE!