Ach, to manželství

Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč je v dnešní době taková rozvodovost? Až mi leze mráz po zádech, když slyším: "Víš, že ten a ta se rozvádějí? No, chodili spolu 8 let, pak se vzali a po 3 měsících už se rozvádějí. Našel si prý jinou a ona mu už prý taky zahla. Už při svatbě si nebyla jistá, jestli si ho má brát." Nebo jiný příklad: "Ani do práce nechtěl, aby chodila, tak na ni žárlil. Hlídal jí přesný čas návratu a sám si prý našel nějakou bokovku. Z manželky si udělal služku, která mu doma dělá zázemí, pořádek, porodí děti a plní manželské povinnosti. Ponižoval ji a urážel a ani mu nepřišlo divné, že ji to bolí, že občas pláče, vždyť on je přece doma pánem, jen on si může stěžovat, a stačí, když přinese peníze, ne? Co by ještě chtěla, vždyť je JEHO MAJETKEM!"

Proč se každé 2. - 3. manželství rozvádí? Kdysi jsem si naivně myslela, že takové problémy mají jenom nevěřící páry, ale zjistila jsem, že toto je velmi krátkozraká myšlenka. Hodně i věřících manželství kolem mě, se právě rozpadá nebo už se rozpadlo. Největší problém vidím v tom, že se mezi lidmi vytrácí nejen láska a tolerance, ale také úcta. I ta totiž do šťastného manželství patří.

Všimli jste si někdy, jak se na veřejnosti partneři k sobě chovají? Žena dává najevo, že ten její muž je přece jen ploditel jejích dětí a splní-li svůj úkol, pak už je jen přítěž, kterou musí snášet.... Nebo: muž má manželku jen jako matku svých dětí a "služku" pro všechno... Pokud se muž takto chová ke své ženě nebo žena k muži, pak něco není v pořádku! A ani děti tomu ponižovanému a opovrhovanému partnerovi nepomohou, aby se necítil jako ve vězení, a sami tímto prostředím trpí.

I když se zamýšlím na tímto tématem a vím, že určitě nedostatečně, netvrdím, že v našem manželství je všechno v pořádku. Taky se na našem společném nebi objevily mráčky a dokonce i bouřkové mraky, ze kterých se i strhl pořádný liják a blesky a hromy, ale vše jsme spolu překonali, protože jsme OBA chtěli. S Boží pomocí, společnou modlitbou, ale hlavně s partnerskou láskou, úctou, tolerancí, přátelstvím, ochotou naslouchat jeden druhému a ochotou dělat věci společně, ale někdy i podniknout něco každý zvlášť, se možná dočkáme nejen 20, ale možná i 60 let společného života.

Nedávno nám jeden muž řekl, že nám závidí náš 19ti leté manželství. Jen jsme mu odvětili, že bez Božího požehnání, už bychom asi taky byli rozvedeni. Je to tak, kde je Bůh ve vztahu Láskou, pak to jde vše snáz a déle vše vydrží. Začněte si více vážit svého partnera, nepřestaňte se na něho dívat růžovými brýlemi, občas udělejte něco navíc, protože víte, že mu to udělá radost, a třeba hned po přečtení tohoto článku za ním zajděte a řekněte mu opravdu od srdce: "MILUJI TĚ!"

Vždyť manželství je nejstarší svátostí, kterou nám dal Bůh už v ráji, když Adamovi stvořil Evu. Je to svátost, kterou si dáváme ve svatební den navzájem. Jsme jeden druhému svátostí, kterou spolu sdílíme. Je to studánka Božích milostí, ze které musíme pít SPOLU! A pak můžeme Boží milosti dávat i všem ostatním a v první řadě našim dětem.